MŮZA ZA VŠECHNY PRACHY

O MALBĚ JELENA S PODIVNÝM NÁZVEM
„PŘÍLIŠ DRAHÝ A STRAŠNĚ KRÁSNÝ“

Sama nevím s jakým cílem jsem začala tenhle obraz malovat.
Na začátku prvního lockdownu v roce 2020 jsem se prostě zavřela do aťasu a přemýšlela.

Až příliš přemýšlím, vím, neumím to jinak.

Konečně byl totiž prostor dostat se i k těm důležitějším otázkám. K těm, které za normálních okolností odkládáme. Snad i proto, že nemáme odvahu na to, se jim postavit.

Věnovat se něčemu “aktuálně důležitému” – je spíše vysvobozením, respektive úhybným manévrem před sebou samým, nežli opravdovou nutností.

A tak se tedy sama sebe ptám…

Co tady dělám?
Pro co žiju?
Proč žiju?

Jaký smysl a jakou hodnotu má vůbec život?

VÝZNAM

Zjistila jsem, že rozhodně nevedu život, který by byl v souladu s mými hodnotami.

Neustále se nechávám lákat jakýmsi pozlátkem. Lidmi a příležitostmi, které se mi zdají momentálně zajímavé a ohromně důležité.

Právě tohle “lákavé mlsání” je na obraze vyjádřeno symboly LV ve stínu jelena.
Cosi pomíjivého, za čím se tak strašně rádi honíme.

O CO TADY TEDA JDE?

A to mě právě na obraze nejvíc baví.
To hlavní o co tu jde, na obraze totiž není.
Je to život.

Zbyla tu už jen uříznutá hlava…

“Ach, ty oči!
Vždyť jsou uplně jako živý.”

JMÉNO

Teď už snad lépe chápete ten slovní protiklad v názvu obrazu.
“Příliš drahý” je proto, že život je to nejdražší co máme.

A “strašně krásný” je proto, že život je někdy strašný i krásný zároveň.
Bohudík.