SVĚTLOPRSK

DETAILY MALBY

PŘÍBĚH OBRAZU

Několikrát jsem se setkala s tím, že si lidé myslí, že umělec, když si něco představí, tak tu svou představu pak dokáže i dokonale ztvárnit.

No takže já vám povim, jaká je realita.
Alespoň tedy u mě.

„Jednoho dne jsem hledala inspiraci.“
Tak tohle je tedy taky téma na samostatnou knihu.

Upřímně – vůbec nic jsem nehledala, prostě jsem šla na procházku do lesa. Střídala jsem pravou a levou a v hlavě jsem bohužel byla úplně někde jinde. Najednou přede mnou vykouklo několik nevinných stromků na pozadí starého bíle omítnutého stavení. V kontextu divočiny lesa tohle najednou působilo jako malé komorní divadelní představení. Byla jsem tím pohledem nadšená. Vytáhla jsem mobil a několikrát si scenérii vyfotila. Po pár dalších kilometrech jsem na vše zapomněla.

V ateliéru jsem měla připravené napnuté plátno, které bylo rozměrově určené pro sérii obrazů s pražským metrem. Leželo ladem už několik týdnů. Já tak ledabyle šla okolo něj. To je, rozumějte, dost nebezpečná situace. Za chvíli už totiž leželo zkrocené na zemi, nad ním umělec s šíleným výrazem v očích. Světlý podklad připomínající onu bíle omítnutou stěnu vznikl natotata.

Pak plátno leželo netknuté několik měsíců.
Evidentně jsem okolo něj moc nechodila.

Jednou večer přišel záchvat, že nutně potřebuju namalovat černé origami jeřáby. V papírnictví jsem druhý den koupila černé papíry, doma skládala a fotila. Třetí den běžím do ateliéru. „Na co to budu malovat? A hele, tady je ten světlý základ“ – pro obraz s pracovním názvem „Představení“.

„Pecka, ten se bude perfektně hodit!“
Šup, a byla tam podmalba pro černé jeřáby.

Pracovní název byl přehodnocen a změněn na „Poslové dobrých zpráv“.
Vidíte tam doufám ten paradox s černými jeřáby?
Miluju paradoxy.

Pak jsem zase obraz uložila, zakryla prostěradlem a hlavně – nechodila jsem moc okolo.

Mezitím jsem si porodila dítě a přežila první rok mateřství.
Jojo, pak se všichni diví, že ty obrazy vznikají tolik let.

Tak jednoho dne zase procházím ateliérem a ejhle – tady je podmalba na ty černé jeřáby. Hmmm… a nebylo by lepší je zamalovat a namalovat tam prostě ty stromy?

Za týden bylo zamalováno a přemalováno zase na světlý podklad. V šuplíčku jsem měla bleskurychle připravených hned asi pět návrhů, jak pojmout kresbu stromů. Rychle promítačku a počítač do ateliéru, a už se na plátně rýsovaly tmavé křivky větví.

Hm… to… neni vono.
Prostě to zamaluju.

Taky si už kladete tu otázku jako já – kolik vrstev malby vlastně snese plátno?
Hm… nevim – vyzkoušíme to.

Kde se vzal ten nápad na monoskop, si fakt nepamatuju. Prostě jsem najednou měla v tabletu návrh plný barviček.

Máte rádi antistresové omalovánky?
Já docela jo, takže mi těch 912 obdélníčků připadalo celkem v pohodě. A tak jsem vybarvovala, vybarvovala a vybarvovala. Ono to jednou přece skončit musí.

POPIS MALBY

Jedná se o abstraktní obraz v kombinované technice. Jak už jsem zmiňovala jinde, tohle je velice laskavý technický pojem, do kterého můžete schovat cokoliv, co uvařil Pejsek s Kočičkou.

Prvotní podklad, připomínající metodu drippingu, je z akrylu. Pak vrstvy akrylu, které se už lehce mísí s olejem, a navrch ty jiskrné barvy jsou lazury míchané s benátským voskem (to mi poradil ChatGPT) a tiskařskou barvou (to mi poradila má všehoschopná mysl).

Na obraze je tedy díky neustálému přemalovávání a měnění témat jak ponožek opravdu zajímavá struktura. Béžovo-šedý podklad vykukuje pod barevným skladem barev.

POPIS MALBY

Je to jen hříčka slov. Baví mě právě ten rozklad a zpětný sklad barev, na který v roce 1666 přišel Isaac Newton (hranolem rozložil bílé světlo na barevné spektrum a druhým hranolem ho zase složil zpět). Připomnělo mi to dynamikou a radostí z vodotrysku v letním dni. Tak jsem složila slovo podobně – když tryská voda, tak by světlo mohlo… třeba prskat = Světloprsk.